5 úžasných faktů o skle
Materiál vznikající v hraničních podmínkách fyziky.
Když se řekne sklo, většina z nás si představí okno, skleničku nebo vázu. Něco křehkého. Něco běžného.
Ve skutečnosti ale některé sklo vzniká jen za extrémních podmínek – při teplotách přesahujících tisíc stupňů, při sopečných erupcích nebo při nárazech těles z vesmíru.
Níže najdete několik faktů, které ukazují, že sklo není dekorace. Je to materiál vznikající v hraničních podmínkách fyziky.
1) Některé sklo spadlo z vesmíru
Smozřejmě né doslova, ale když meteorit narazí do Země, uvolní se tak obrovská energie, že se obyčejný písek během zlomku vteřiny roztaví. Vzniká tektit - přírodní sklo.
Tavenina se vymrští, rychle zchladne a dopadne zpět na zem. Možná už jste slyšeli o českém Vltavínu - moldavit (druh tektitu). Vznikl před 15 miliony let při dopadu meteoritu v oblasti dnešního Německa.
2) Sklo ostřejší než skalpel
Sopečné sklo ostřejší než skalpel - Obsidián. Vzniká rychlým zchlazením lávy - je neuvěřitelně tvrdé a ostré. Má temnou načervenalou barvu a skelný lesk.
Díky schopnosti vytvořit ostří tenčí, než u nejkvalitnější oceli se v některých specializovaných případech stále používá pro výrobu čepelí skalpelů, které zanechávají menší jizvy.
3) Měsíc je plný skleněných perliček
A to je pravda, opět díky extrémním přírodním procesům. Když do povrchu Měsíce narazí meteorit, vzniká obrovský tlak a teplota. Hornina se okamžitě roztaví a po rychlém zchladnutí ztuhne ve formě skleněných kuliček.
Proč zrovna kulovitý tvar?
Při vymrštění roztaveného povrchu do vzduchu (přesnějí do vakua), během letu se vlivem povrchového napětí přirozeně stahují do co nejkompaktnějšího tvaru - což je koule. Díky nízké gravitaci a teplotě stihnou dopadnout a setrvat v kulovitých tvarech.
Zajímavost:
Astronauti z misí Apollo našli na povrchu vrstvy jasně oranžových, zelených a nebo černých skleněných kuliček.
4) Sklo tu bylo dřív než my a bude tu dlouho po nás.
Sklo = extremní chemická a fyzikální odolnost.
Mluvíme o milionech až miliardách let (geologické časové měřítko). Většina materiálů (jako kovy nebo organické látky) za tu dobu podlehnou korozi, rozkladu nebo erozi. Sklo je ale neuvěřitelně stabilní solidní látka.
Díky tomu, že sklo "nestárne" tak rychle jako jiné materiály, slouží vědcům jako dokonalý archiv. V měsíčním skle jsou dodnes "uzamčeny" chemické vzorky plynů a prvků z doby, kdy Sluneční soustava teprve vznikala.
Zajímavost:
Díky své extrémní stabilitě se sklo používá k bezpečnému uložení nebezpečných odpadů, který se do něj "zatavuje" (vertifikace) a ukládá pod zem. Je to vlastně způsob, jak zajistit, že se nebezpečné látky neuvolní do přírody ani za desítky tisíc let. (Samozřejmě se vybírají lokality, kde by nemělo dojít k mechanickému poškození skla pod zemí).
5) A tady prší sklo
Planeta HD189733b, vzdálená 64 světelných let.
Astronomové na to přišli díky spektroskopu, který umí měřit chemické složení atmosféry.
Na téhle planetě je tolik křemíku a vítr dosahuje rychlosti až 8700 km/h, což znamená, že tam opravdu prší roztavené sklo a navíc, díky silným větrům, prší horizontálně. Při teplotách přes 1000 °C se mění v drobné skleněné částice, které zde padají jako déšť.
Závěr
Takže až se příště podíváte na svou skleničku, vázu nebo jiný dekorativní prvek z borosilikátového skla, pamatujte: držíte v rukou materiál, který je chemicky velmi stabilní, odolný vůči teplu a běžnému opotřebení, a dokáže přežít celé lidské generace. Jen s ním zacházejte opatrně – i přes svou čistotu, lehkost a pevnost je stále křehké.